Neoboletus erythropus

Popis

Hřib kovář má tmavě hnědý klobouk připomínající semiš o průměru až 20 cm, drobné oranžově červené póry a žlutý třeň hustě pokrytý cihlově červenými tečkami. Všechny poškozené části, zejména rourky a dužnina, rychle modrají, někdy až do tmavě námořnické modři nebo černa. Vůně je slabá, chuť mírná.

Roste od května do pozdního podzimu v listnatých i jehličnatých lesích, častěji v horách než v nížinách, pod jedlemi, buky, habry, smrky a duby. Varieta Neoboletus erythropus var. junquilleus je v Polsku velmi vzácná.

Červené póry a modrání usnadňují záměnu s ostatními hřiby s červenými póry, včetně jedovatých nebo nejedlých druhů. Na třeni má tečky, nikoliv síťku; pokud si nejste jisti, nesbírejte ho.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr do 20 cm; u mladých plodnic polokulovitý, poté klenutý až rozložený. Povrch zpočátku suchý, semišovitý, sametový, později hladký a holý. Barva tmavě hnědá (v popisech také kaštanová), někdy s okrovými skvrnami. Při poškození tmavne.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourky dlouhé, u třeně vykrojené; u mladých plodnic žluté až olivové (v popisech také žlutozelené), u starších rezavé. Pory drobné, oranžově červené (u mladých žluté, s věkem rezavé). Při poškození se rourki a póry silně zbarvují do modra až černa.

Třeň

Výška 4-15 cm, tloušťka 2-5 cm; zpočátku břichatý, poté kyjovitý nebo soudkovitý, plný. Žlutý, velmi hustě pokrytý cihlově červenými, nepravidelnými tečkami nebo vlákny – nikoliv síťkou; v horní části je teček méně a třeň je tam žlutější.

Dužnina

Žlutá; po rozkrojení nebo poškození rychle tmavě modrá. Chuť mírná, vůně slabá. Syrová dužnina by se neměla ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach olivově hnědý. Výtrusy elipsoidně vřetenovité, hladké; rozměry 13-18 × 5,5-6,5 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba (ektomykorhiza). Typická varieta roste hlavně pod jedlemi, habry, buky, smrky, duby letními a lípami; varieta Neoboletus erythropus var. junquilleus pod duby a buky. Často roste na stejných místech jako hřib smrkový.

Rozšíření. Podle některých popisů známá pouze v Evropě a Japonsku; podle jiných také v Severní Americe (pod názvem N. luridiformis). V Polsku docela běžná, mnohem častější v horách než v nížinách. Varieta Neoboletus erythropus var. junquilleus je v Polsku velmi vzácná; Červený seznam: E (ohrožený). Není zákonem chráněna (Dz.U. 2014 položka 1408).

Tvorba plodnic. Od května do pozdního podzimu (podle některých popisů v létě a na podzim).

S čím se dá zaměnit?

• Caloboletus calopus (hřib kříšť) — Hořký a nejedlý. Mladé plodnice se někdy zaměňují, protože obvykle rostou společně. Hřib kovář má na třeni červené tečky místo síťky, u starších plodnic červené rourky (místo žlutých) a tmavší klobouk.
• Suillellus queletii (hřib Queletův) — Klobouk olivově hnědý, oranžově nebo cihlově červený, póry oranžové, třeň na bázi karmínově červený.
• Suillellus luridus (hřib koloděj) — Třeň s výraznou síťkou s protáhlými oky místo drobných červených teček; upřednostňuje vápnité podloží.
• Rubroboletus satanas (hřib satan) — Mírně jedovatý; třeň se síťkou, klobouk velmi bledý, bělostný.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českém lidovém prostředí získal hřib jméno kovář podle tmavého klobouku a červeně tečkovaného třeně, což lidem evokovalo postavu kováře ušpiněného sazemi a ozářeného jiskrami výhně.
• Na území České republiky se s ním houbaři setkávají především ve vyšších polohách a horských oblastech, například v Krkonoších či na Šumavě, kde běžně roste v kyselých smrčinách.
• V tuzemských lesích bývá často zaměňován za podobný hřib koloděj, od něhož se na první pohled liší absencí síťky na třeni, kterou nahrazují drobná zrnka.