Tricholoma sulphureum

Popis

Čirůvka sírožlutá je středně velká houba s kloboukem širokým 3–8 cm, sírožlutým nebo olivově žlutým, uprostřed tmavším. Má poměrně tlusté, řídké, svítivě žluté lupeny a žlutou dužninu. Třeň je sírožlutý s rezavými vlákénky, bez prstenu. Nejlépe ji lze poznat podle nepříjemného zápachu, který připomíná svítiplyn nebo karbid.

Roste od srpna do listopadu v listnatých a smíšených lesích, často pod borovicemi a buky, na zemi mezi trávou a klacíky. V Polsku je poměrně hojná.

Někdy se zaměňuje za čirůvku zelánku, ale má žlutou dužninu, řidší lupeny a odporný zápach. Za syrova obsahuje látky rozpouštějící krev a po uvaření je nejedlá kvůli nepříjemné chuti.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 3–8 cm; v mládí kuželovitě vyklenutý, později plochý, s neznatelným malým hrbolem. Okraj ostrý, povrch nahý nebo jemně šupinatý, za vlhka slizký. Barva sírožlutá, olivově žlutá, místy červenohnědá; střed tmavší, velmi jemně pokrytý purpurovými šupinkami.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny svítivě žluté, poměrně tlusté, řídké, vykrojené se zoubkem (podle některých popisů připojené nebo vykrojené). Řídké lupeny jsou důležitým znakem odlišujícím tento druh od čirůvky zelánky.

Třeň

Výška 4–10 cm, tloušťka až 2 cm, válcovitý nebo kyjovitý; v mládí plný, později dutý, sírožlutý, pokrytý rezavými vlákénky, na bázi bělavý a chlupatý. Bez prstenu.

Dužnina

Žlutá. Zápach nepříjemný, jako karbid nebo svítiplyn (podle některých popisů skatol; popisovaný také jako nasládlý, hnilobný); chuť hořká. Neochutnávejte ji.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy poměrně velké, vejčité, hladké, bezbarvé, 9–12 × 5–7 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní mykorhizní houba; roste na zemi mezi trávou a spadanými klacíky v listnatých (zejména bukových) a smíšených lesích, často pod borovicemi, bez zvláštních nároků na pH půdy; v Severní Americe také pod jehličnany.

Rozšíření. Evropa a Severní Amerika, potvrzena také v Číně. V Evropě rozšířená, ale roztroušená; v Polsku poměrně hojná. V Turecku je považována za kriticky ohroženou. V Polsku není zákonem chráněna.

Tvorba plodnic. Od srpna do listopadu (popisy uvádějí také: od jara do podzimu).

S čím se dá zaměnit?

• Tricholoma equestre (čirůvka zelánka) — Bílá dužnina, hustší lupeny, moučný zápach, lepkavý klobouk; čirůvka sírožlutá má žlutou dužninu, řídké lupeny a nepříjemný zápach plynu. Čirůvka zelánka je v aplikaci sama klasifikována jako jedovatá.
• Tricholoma inamoenum — Velmi podobná, rovněž s nepříjemným zápachem; podrobné rozdíly: bez údajů.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice roste tato houba hojně po celém území od nížin až do podhorských oblastí, kde se vyskytuje jak v listnatých lesích pod duby a buky, tak v jehličnatých porostech pod borovicemi.
• Mezi českými houbaři si kvůli svému pronikavému zápachu vysloužila lidová označení jako karbidka nebo smrdutka.
• V tuzemských lesích dochází k její záměně s podobně zbarvenou čirůvkou zelánkou, od které ji však spolehlivě odlišují řidší lupeny a typický nepříjemný pach připomínající svítiplyn.