Volvopluteus gloiocephalus

Popis

Kukmák okázalý je velká huba s kloboukem širokým 5–12 cm, bělavým, šedým nebo šedohnědým, obvykle uprostřed tmavším. Čerstvý klobouk je výrazně slizký a lepkavý. Lupeny pod ním jsou zpočátku bílé, pak růžovějí. Třeň je štíhlý, bílý a bez prstenu, u báze sedí v bílé, pytlíkovité pochvě ukryté v půdě. Dužnina voní po ředkvičkách.

Roste od května do října, obvykle ve skupinách, na orné půdě, loukách, v zahradách a parcích, na hnojené půdě a také na kompostu. Na podzim je snadno k rozeznání v ozimých obilninách, protože klobouky vynikají již z dálky. V Polsku se s ním nesetkáváme běžně.

Největším nebezpečím je jeho zaměnění za bílé, smrtelně jedovaté muchomůrky, zejména muchomůrku jízlivou. Muchomůrky mají na třeni prsten a bílé lupeny i u zralých plodnic, zatímco kukmák okázalý má lupeny, které věkem růžovějí, růžový výtrusný prach a žádný prsten. Mladé exempláře však mají bílé lupeny, proto by je měli sbírat pouze lidé, kteří dobře znají jeho znaky. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 5–12(15) cm; v mládí vejčitý nebo kuželovitý, pak klenutý až rozložený, se středovým hrbolem, u starých exemplářů někdy mírně promačkaný. Povrch holý, vzácně s bílými zbytky závoje, za čerstva výrazně slizký a lepkavý. Barva od bělavé a slonovinové po šedou nebo šedohnědou, obvykle uprostřed tmavší.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny husté, poměrně široké (až 2 cm), břichaté, volné (nepřirostlé ke třeni). V mládí bílé, věkem přecházející v lososově růžovou.

Třeň

Výška 5–22,5 cm, tloušťka 0,7–2,5 cm, štíhlý, válcovitý, směrem k bázi se rozšiřující, hluboce kořenící v půdě. Barva bílá až špinavě bělavá, povrch suchý, hladký nebo mírně poprášený. Bez prstene. U báze bílá, blanitá, pytlíkovitá pochva (hlíza) vysoká 2–3 cm, s hladkým povrchem.

Dužnina

Bílá, měkká, při poškození nemění barvu. Vůně neutrální nebo připomínající ředkvičky či syrové oloupané brambory; chuť mírná. Dužninu neznámých hub neochutnávejte.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach lososově růžový až růžově hnědý. Výtrusy elipsoidní, někdy mírně vejčité a protáhlé, 12–18,5 × 8–10 µm (popisy uvádějí různá rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof. Roste na půdě bohaté na organické látky: na orné půdě, loukách, v zahradách, parcích, na hromadách kompostu a štěpky, na hnojené půdě; zaznamenán také ve sklenících a v Číně v bambusových hájích. Plodnice rostou obvykle ve skupinách, ale mohou být i jednotlivé.

Rozšíření. Roztroušeně v Evropě; hlášen ze všech kontinentů kromě Antarktidy, ale molekulární potvrzení se prozatím týká pouze Evropy a Severní Ameriky. V Polsku byla hlášena řada lokalit, ale nejde o běžně se vyskytující houbu. Po sezóně s mimořádně hojnou plodností se nemusí několik let vůbec objevit. V Polsku není zákonem chráněná.

Tvorba plodnic. Od května do října; nejjednodušší je najít ho na podzim v ozimých obilninách.

S čím se dá zaměnit?

• Amanita virosa (muchomůrka jízlivá, smrtelně jedovatá) — Muchomůrka má na třeni prsten, bílý výtrusný prach a bílé lupeny i u zralých exemplářů; Volvopluteus gloiocephalus prsten nemá a jeho lupeny a výtrusný prach jsou růžové. Mladé plodnice V. gloiocephalus však mají bílé lupeny, takže omyl je možný.
• Amanita phalloides (muchomůrka zelená, smrtelně jedovatá) — Má prsten, bílé lupeny a bílý výtrusný prach, zatímco V. gloiocephalus má v dospělosti růžové lupeny a růžový výtrusný prach, bez prstene.
• Volvopluteus earlei — Menší plodnice (klobouk pod 5 cm), obvykle bez pleurocystid, cheilocystidy obvykle s velmi dlouhým výběžkem na vrcholu.
• Volvopluteus asiaticus — Většina pleurocystid má vrcholový výběžek dlouhý až 10–15 µm a cheilocystidy jsou převážně lahvovité.
• Volvopluteus michiganensis — Menší výtrusy, v průměru kratší než 12,5 µm.
• Volvariella volvacea a Volvariella taylori — Podobné druhy; jejich rozlišení vyžaduje mikroskopické znaky.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice se kukmák okázalý vyskytuje hojně především v teplejších nížinných oblastech, kde na podzim nápadně vyrůstá na polích se vzešlým ozimem, na kompostech či v zahradách.
• Na českém území bývá tento druh houbaři zaměňován za bíle zbarvené druhy muchomůrek kvůli nápadné pochvě na bázi třeně, od kterých se však liší úplnou absencí prstenu a postupně růžovějícími lupeny.