Caloboletus calopus

Popis

Hřib kříšť je mohutný hřib se světle hnědým, béžovým nebo šedoolivovým semišovitým kloboukem o průměru až 15 cm, žlutými rourkami, které po dotyku modrají, a tlustým třeněm, žlutým nahoře a karmínově červeným dole, pokrytým jemnou síťkou. Dužnina po rozříznutí modrozeleně mění barvu.

Roste v létě a na podzim v horských smrčinách a listnatých lesích, zejména pod smrky, duby a buky. V Polsku je poměrně vzácný a častější na jihu země, v nižších horských polohách.

Od hřibů (Boletus edulis) se liší červeným, síťovaným třeněm a velmi hořkou chutí, ale někteří jedinci (zejména staří nebo několik dní staří) mají na třeni vybledlou červenou barvu. Je nejedlý kvůli hořkosti a může způsobit žaludeční potíže. Není vhodný do košíku.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 3–15 cm (zřídka až 20 cm). V mládí téměř kulovitý, později polokulovitý, nakonec klenutý; okraj zůstává dlouho podvinutý. Barva světle hnědá, béžová nebo šedoolivová. Povrch semišovitý nebo jemně chlupatý, ve stáří může praskat; pokožka mírně přesahuje přes okraj.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourky dlouhé (až 2 cm), u třeně vykrojené; v mládí citronově žluté, později olivově žluté. Póry drobné (1–2 na mm), okrouhlé, u starších exemplářů hranaté, při poškození rychle modrají.

Třeň

Výška 7–15 cm, tloušťka 2–5 cm; statný, zprvu soudkovitý, později válcovitý nebo kyjovitý. Nahoře žlutý, dole karmínově červený až růžovočervený (u starých nebo několik dní starých exemplářů může červená barva blednout a být nahrazena okrově hnědou). Pokrytý síťkou: bledou pod kloboukem, uprostřed červenou, dole hnědou. Bez prstenu.

Dužnina

Krémová až světle žlutá, u paty třeně narůžovělá; po rozříznutí modrozelená. Chuť intenzivně hořká (po uvaření nemizí); vůně slabá, kyselá, podle některých popisů někdy silná, připomínající inkoust. Neochutnávejte ji.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach okrově olivový až olivově hnědý. Výtrusy hladké, elipsoidní; velikost 12–19 × 4–6 µm (popisy udávají různé rozmezí); varieta frustosus: 11–15 × 4–5,5 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba (ektomykorhiza), s jehličnatými i listnatými stromy, zejména se smrkem, bukem a dubem. Často roste ve vyšších polohách, na kyselých půdách, podle některých popisů také na vápnitých.

Rozšíření. Severní Amerika, Evropa, Asie (včetně Japonska, Koreje, Číny, Tchaj-wanu, Turecka, Pákistánu). Ve střední Evropě poměrně vzácný, v poslední době početnější (pravděpodobně v důsledku poklesu sloučenin síry ve vzduchu). V Polsku častěji na jihu, zejména v nižších horských polohách. V Polsku není právně chráněn; na Červeném seznamu z roku 2006 má status R (vzácný).

Tvorba plodnic. V létě a na podzim, od července do prosince.

S čím se dá zaměnit?

• Boletus edulis a Boletus reticulatus (hřib smrkový a hřib dubák) — Bez červeného třeně; barva klobouku, žluté rourky a červená síťka na třeni hřibu kříště se u těchto hřibů nevyskytují; dužnina těchto hřibů není hořká ani tak rychle nemodrá.
• Suillellus luridus (hřib koloděj) — Rourky oranžově červené, třeň bez červené barvy.
• Rubroboletus satanas (hřib satan) — Podobně zbarvený klobouk, ale červené póry.
• Caloboletus radicans (hřib kořenující) — Bez červené barvy na třeni, třeň se zužuje v kořen, dužnina modrá silněji; také nejedlý.
• Xerocomellus chrysenteron — Poškozená plodnice může být zaměněna; třeň bez síťky.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• Český název hřib kolodějský (též hřib kolodějův) se v české mykologii používá pro tento druh dlouho a patří mezi nejznámější české houbařské názvy hřibovitých hub.
• V Česku se často zaměňuje s hřibem satanem a dalšími hřibovitými houbami s načervenalým třeněm. Odlišuje se hlavně tím, že má žluté rourky a červenou síťku na třeni, zatímco hřib satan má červené rourky.
• Roste v Česku zejména v horských a podhorských smrčinách a kyselých listnatých lesích, nejčastěji pod smrky, duby a buky. Je spíše místní a ne všude běžný.