Tricholoma pardinum

Popis

Čirůvka tygrovaná je velká, masitá houba s kloboukem širokým 4–10 cm, bělavým až stříbřitě šedým, pokrytým soustředně uspořádanými tmavě šedými nebo hnědočernými šupinami. Lupeny jsou bílé, někdy s zelenavým nádechem, a mladé plodnice roní čiré kapky. Třeň je tlustý, bílý, bez prstenu a dužnina je bílá, s příjemnou, moučnou vůní a chutí.

Roste od srpna do října v jehličnatých a listnatých lesích, pod smrky, jedlemi, buky a duby, na vápnitých půdách, jednotlivě nebo v malých skupinách. V Polsku je poměrně vzácná.

Snadno ji lze splést se šedými čirůvkami, např. čirůvkou zemní a čirůvkou havelkou. Dobrá, příjemná vůně a chuť nejsou důkazem bezpečnosti. Nesbírejte šupinaté čirůvky, pokud si nejste jisti druhem.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 4–10 cm (popisy uvádějí také 5–15 cm); v mládí polokulovitý nebo zvonkovitě klenutý, poté rozložený, se širokým, plochým nebo mělkým umbem; okraj zpočátku podvinutý. Povrch bělavý až stříbřitě šedý, suchý, se soustředně uspořádanými šedohnědými nebo černofialovými šupinami, směrem k okraji světlejší.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny zpočátku bílé, často s greenish nádechem, poté bledě žlutavé, nikdy šedé; tlusté, středně husté, vykrojené se zubem (podle některých popisů volné). Mladé plodnice roní na ostří čiré kapky.

Třeň

Výška 6–12 cm (popisy uvádějí také 3–12 cm), tloušťka 2–4 cm (popisy uvádějí také 1,5–3 cm), válcovitý nebo břichatý, často na bázi ztlustlý. Povrch bílý, v dolní polovině oživený okrem; na vrcholu často roní čiré kapky. Báze při poškození špinavě ochroví nebo žloutne. Bez prstene a bez volvy.

Dužnina

Bílá, na řezu nemění barvu. Chuť a vůně příjemná, moučná, málo výrazná. Neochutnávejte ji: příjemná chuť zvyšuje riziko otravy.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy vejčité až podlouhlé, hladké, bezbarvé, neamyloidní: 8–10 × 6–7 µm (popisy uvádějí také 7,5–9,5 × 5–7 µm).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba; raste pod smrky, jedlemi, buky nebo duby, výhradně na vápnitých půdách (podle některých popisů upřednostňuje vyšší polohy), jednotlivě nebo po několika exemplářích, zřídka ve skupinách nebo kruzích.

Rozšíření. Evropa (hojnější na jihu, hojná v pohoří Jura ve Francii), Severní Amerika, části Asie. V Polsku poměrně vzácná. V Polsku není zákonem chráněná.

Tvorba plodnic. Od srpna do října (popisy uvádějí také: léto a podzim).

S čím se dá zaměnit?

• Tricholoma scalpturatum (čirůvka síťnatá) — Téměř klamně podobná; stářím a při poškození žloutne (proces trvající několik hodin).
• Tricholoma terreum (čirůvka zemní) — Menší, tmavší a méně masitá, tenčí dužnina, bez moučné vůně a bez šupin na klobouku, menší výtrusy (5–7,5 × 4–5 µm).
• Tricholoma portentosum (čirůvka havelka) — Podobné velikosti, ale klobouk je stejnoměrně šedý, nikdy šupinatý.
• Tricholoma atrosquamosum (čirůvka tmavošupinatá) — Podobně šupinatý klobouk, ale menší a tmavší, s peprnou, ovocnou vůní nebo vůní pelargonií.
• Tricholoma orirubens (čirůvka červenající) — Klobouk a dužnina při poškození pomalu červenají; jemnější tmavé šupiny, růžové lupeny, křehká dužnina, obvykle menší.
• Tricholoma cingulatum (čirůvka vrbová) — Roste pouze pod vrbami.
• Tricholoma myomyces, T. argyraceum — T. myomyces je menší, s tenkým pavučinkovým závojem v mládí a menšími výtrusy; T. argyraceum má jemnější šupiny a její lupeny a poškozená místa stářím žloutnou.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice je čirůvka tygrovaná zařazena v Červeném seznamu hub jako zranitelný druh, přičemž se vyskytuje poměrně vzácně a vyhledává především teplejší vápencové lokality, jako je Český kras.
• Při sběru v českých lesích dochází často k záměně s jinými druhy se šedavým šupinkatým kloboukem, zejména s čirůvkou zemní nebo čirůvkou šedou.
• Ve starší české mykologické literatuře byl tento druh uváděn také pod synonymním názvem čirůvka pardálí, který doslovněji překládá jeho vědecké druhové jméno.