Za jeden z největších organismů na Zemi se považuje houba: podhoubí václavky smrkové (Armillaria ostoyae) v Malheur National Forest ve východním Oregonu v USA. Zabírá skoro 10 kilometrů čtverečních lesa a jeho stáří se odhaduje na tisíce let. Na povrchu z něj vidíš jen málo – na podzim trsy plodnic a odumírající stromy. Celý zbytek, tedy vlastní organismus, se skrývá v půdě a pod kůrou.
Jak vůbec změřit houbu?
Houbu nejde jen tak prohlédnout a změřit pásmem. Její tělo je podhoubí (mycelium) – síť tenkých vláken, tzv. hyf, která prorůstají půdou, kořeny a dřevem. To, co dáváme do košíku, jsou jen plodnice, které podhoubí vytváří, aby rozšířilo výtrusy.
U václavky z Oregonu odebrali vědci vzorky z mnoha napadených stromů na velké ploše lesa a porovnali jejich genetický materiál. Ukázalo se, že mnoho z nich patří jedinému, geneticky shodnému jedinci. Na tomto základě pak určili přibližný rozsah podhoubí.
Jak velká a jak stará je václavka z Oregonu?
- Plocha: prameny obvykle uvádějí zhruba 9–10 km², tedy plochu, na kterou by se vešlo přes tisíc fotbalových hřišť.
- Stáří: jde o odhad, ne o měření. Počítá se z rychlosti, jakou se podhoubí v půdě rozrůstá. Nejčastěji narazíš na rozpětí zhruba od 2,4 tisíce do více než 8 tisíc let.
- Souvislost: to, že je podhoubí jedním genetickým jedincem, nemusí znamenat, že jsou dnes všechny jeho části fyzicky propojené. Časem se mohlo rozpadnout na části, které jsou stále tatáž houba.
Je to opravdu největší organismus?
Záleží na tom, jak počítáme. Pokud je kritériem plocha, václavka z Oregonu patří k absolutní špičce. Pokud se počítá hmotnost, často se uvádí Pando, klonální kolonie osik ve státě Utah, kde tisíce kmenů vyrůstají z jediného kořenového systému. Pro srovnání, největším živočichem je plejtvák obrovský. V přírodě bývá organismus něčím mnohem větším a podivnějším než jednotlivý tvor.
Václavka z Oregonu přitom není jediná. Dříve se hodně mluvilo o obřím podhoubí václavky ve státě Michigan a v různých lesích světa byli popsáni další rozlehlí jedinci.
Proč zrovna václavka?
Václavky jsou houby s mimořádně účinnou životní strategií.
Černé „tkaničky“ pod kůrou
Václavky vytvářejí rhizomorfy – tmavé, tuhé provazce z hustě spletených hyf. Vypadají jako černé tkaničky do bot a najdeš je pod kůrou mrtvých kmenů nebo v půdě. Díky nim se podhoubí přesouvá od stromu ke stromu a přenáší vodu i živiny, dokonce i přes místa, kde nemá čím se živit.
Parazit a rozkladač v jednom
Václavky dokážou napadat živé stromy – způsobují hnilobu kořenů a báze kmene. Když strom odumře, houba neodchází: dál rozkládá mrtvé dřevo. V Oregonu podhoubí postupně napadalo další a další jehličnany a v lese je to vidět jako skvrny odumírajícího porostu.
Václavky v Polsku
V polských lesích roste mimo jiné václavka smrková – tentýž druh jako obr z Oregonu – a václavka obecná. Jejich trsy se objevují na podzim na pařezech, kořenech a u báze stromů. Houbaři je dobře znají, ale pozor: na podobných místech roste smrtelně jedovatá čepičatka jehličnanová a také jedovaté třepenitky. Na jediný znak, jako je „roste v trsu na pařezu“, se nikdy nesmíš spoléhat.
Co to znamená pro houbaře?
Příběh václavky z Oregonu ukazuje, že pod každým lesem, kde sbíráme houby, žije obrovská, neviditelná síť podhoubí. Podhoubí přitom:
- vytváří mykorhizu se stromy a pomáhá jim přijímat vodu a minerální látky,
- rozkládá odumřelé listí, jehličí a dřevo a vrací živiny do půdy,
- vytváří plodnice, které sbíráme – rok co rok, pokud ji nezničíme.
Jak neničit podhoubí?
- Nehrabej hrabanku a nerozkopávej ji při hledání hub. Podhoubí ve svrchní vrstvě půdy je křehké a snadno vyschne.
- Sbírej šetrně. Plodnici vykruť nebo ji opatrně vyjmi a po prohlédnutí báze třeně místo zase přikryj hrabankou.
- Nekopej do hub a nešlapej po nich, i když je nesbíráš – ani po jedovatých. Jsou součástí ekosystému a šíří výtrusy.
- Nech staré a přerostlé plodnice – do košíku stejně nepůjdou, a ještě mohou rozšířit výtrusy.
- Nesbírej chráněné druhy. V mnoha zemích jsou některé houby chráněné zákonem – nech je v lese.
- Pohybuj se lesem s rozmyslem. Čím méně udupané hrabanky, tím lépe pro podhoubí.
Výzkumy a dlouholetá pozorování naznačují, že samotné opatrné sbírání plodnic obvykle podhoubí neškodí tolik jako šlapání a rozhrabávání podkladu. Dobré houbařské zvyky tedy nejsou jen otázkou bezpečnosti, ale i péče o to, aby na stejném místě rostly houby za rok i za deset let. Další zásady najdeš v našem průvodci bezpečností při sběru hub.
Houba, kterou nevidíš
Až příště uvidíš v lese trs václavek na starém pařezu, vzpomeň si, že vidíš jen plodnice. Pod tvýma nohama může být síť podhoubí, o jejímž rozsahu nemáš tušení. Body, stopy a trofeje v Gribo jsou fajn, ale důležitější je, aby les za rok zase vydal houby.
Platí to pro každý druh, i pro václavky: o tom, zda se houba dá konzumovat, rozhoduje mykolog, ne fotka ani aplikace.
Časté otázky
Jaký je největší organismus na Zemi?
Podle zabrané plochy se nejčastěji uvádí podhoubí václavky smrkové z Malheur National Forest v Oregonu, které se rozkládá na skoro 10 km². Podle hmotnosti se často jmenuje klonální kolonie osik Pando v Utahu – vše záleží na zvolené definici.
Kolik let má václavka z Oregonu?
Přesné stáří není známo. Odhady vycházejí z rychlosti růstu podhoubí a obvykle se pohybují zhruba od 2,4 tisíce do více než 8 tisíc let.
Škodí václavka stromům?
Ano, václavky mohou být parazity. Napadají kořeny a bázi kmene, způsobují hnilobu a dokážou zahubit oslabené, někdy i zdravé stromy. Na mrtvém dřevě pak žijí dál jako saprotrofové, kteří ho rozkládají.
Ničí sběr hub podhoubí?
Opatrné sbírání plodnic obvykle podhoubí neškodí tolik jako šlapání, rozhrabávání a hrabání hrabanky. Proto je dobré sbírat šetrně a nechat místo v takovém stavu, v jakém jsi ho našel.