Většina vážných otrav houbami vzniká ze sebejistoty: houbař je přesvědčený, že druh zná, a do košíku se dostane jeho jedovatý dvojník. Nejnebezpečnější dvojice v polských lesích jsou bedla a muchomůrky, čirůvka zelánka a houby jí podobné, smrže a ucháč obecný, hřib satan a jiné hřiby, hřib smrkový a hřib žlučník a také václavka a její jedovatí sousedé. Níže popisujeme, čím se liší. Pamatuj ale, že na jediný znak nikdy nesmíš spoléhat a každý nejistý exemplář by měl posoudit mykolog.
Bedla, nebo muchomůrka?
Bedla vysoká (Macrolepiota procera) je velká houba s kloboukem jako deštník. Problém je, že na podobných místech rostou muchomůrky: zelená (Amanita phalloides) a tygrovaná (Amanita pantherina).
Bedla vysoká se pozná takto:
- klobouk je velký, světlý, pokrytý hnědými šupinami, uprostřed s tmavším hrbolem,
- prsten je tlustý, dvojitý a posuvný, dá se posunout po třeni,
- třeň je vysoký, štíhlý, s hnědou, hadovitou kresbou, u báze ztlustlý, ale bez pochvy.
U muchomůrky zelené je klobouk hladký, olivově nazelenalý nebo bělavý, prsten převislý a neposuvný, u báze hlíza v blanité, vakovité pochvě.
Muchomůrka tygrovaná má hnědý klobouk s bílými tečkami (zbytky obalu), prsten hladký a neposuvný a hlízu s výrazným, ostrým lemem.
Nejvíc záměn se stává u mladých, ještě uzavřených plodnic a při sběru samotných klobouků. Zásada: nesbírej mladé „paličky“ ani klobouky bez třeně. Pozor i na drobné „bedly“: malá bedla (Lepiota) může obsahovat stejné nebezpečné toxiny jako muchomůrka zelená.
Čirůvka zelánka: houba, která změnila status
Čirůvka zelánka (Tricholoma equestre) se v Polsku po generace ráda sbírala, hlavně v borových lesích na písčitých půdách. Na začátku 21. století však byly popsány těžké otravy, včetně smrtelných, při nichž docházelo k rozpadu svalů (rabdomyolýze), mimo jiné po opakované konzumaci v krátké době. Dnes se považuje za nebezpečnou houbu. Nesbírej ji.
Navíc se zelánka snadno splete s jedovatou čirůvkou sírožlutou (Tricholoma sulphureum, celá sírově žlutá, s nepříjemným, „plynovým“ pachem) a s muchomůrkou zelenou. Ta má žlutozelený klobouk, ale bílé lupeny, prsten a pochvu.
Smrž, nebo ucháč obecný?
Na jaře se v lesích objevují houby se zvrásněnými klobouky. Ucháč obecný (Gyromitra esculenta) obsahuje gyromitrin, ze kterého v těle vzniká silně toxická látka poškozující mimo jiné játra a nervovou soustavu. Otravy mohou být smrtelné a nebezpečné bývají i výpary toxinů. Staré představy, že ho lze „odjedovat“, jsou nebezpečný mýtus.
| Znak | Smrže | Ucháč obecný |
|---|---|---|
| Klobouk | komůrky jako plástev, poměrně pravidelné | zvrásněný jako mozek, nepravidelný |
| Řez | uvnitř dutý, jedna dutina od klobouku po třeň | nepravidelné komůrky, často vatovitá výplň |
| Barva | šedohnědá, nažloutlá, okrová | kaštanová, tmavohnědá, červenohnědá |
Nejdůležitější: v Polsku jsou smrže chráněné druhy. Nesbírají se tam, nechávají se v lese – fotografovat je ale můžeš. Chráněná je tam také kačenka česká (Verpa bohemica). Jarní „houba se zvrásněným kloboukem“ by se tedy do košíku vůbec neměla dostat.
Hřib satan, nebo jiné hřiby?
Hřib satan (Rubroboletus satanas) je jedovatá houba, v Polsku vzácná a chráněná. Roste v teplých listnatých lesích, často na vápenitém podkladu.
Jeho znaky:
- klobouk bělavý, šedavý nebo světle olivový,
- póry na spodní straně klobouku červené,
- třeň tlustý, břichatý, žlutočervený, s červenou síťkou,
- dužnina po rozříznutí může modrat, starší plodnice nepříjemně páchnou.
Bývá zaměňován s jinými modrajícími hřiby a s hřibem kovářem (Neoboletus luridiformis). Pro začátečníky je nejjednodušší bezpečnostní pravidlo: hřiby s červenými nebo oranžovými póry nesbírej. Hřib smrkový nikdy nemá červené póry.
Hřib smrkový, nebo hřib žlučník?
Hřib žlučník (Tylopilus felleus) nepatří mezi smrtelně jedovaté houby, ale je intenzivně hořký a dokázal zklamat nejednoho houbaře, který byl přesvědčený, že našel hřib smrkový. V polské lidové tradici se mu dokonce říká „satan“.
| Znak | Hřib smrkový (Boletus edulis) | Hřib žlučník |
|---|---|---|
| Rourky | bílé, potom nažloutlé, nakonec olivově nazelenalé | bílé, se stářím výrazně narůžovělé |
| Síťka na třeni | světlá, jemná, hlavně v horní části | tmavá, hnědá, hrubá a výrazná |
| Klobouk | od světle hnědého po tmavě hnědý | světle až tmavě hnědý |
U velmi mladých žlučníků bývají rourky ještě bílé, proto se dívej i na síťku. Zkoušet neznámé houby „na jazyk“ nedoporučujeme.
Václavka, nebo třepenitka svazčitá a čepičatka jehličnanová?
Václavky rostou na podzim v trsech na pařezech, kořenech a u paty stromů. Na stejných místech ale rostou i jedovaté houby.
- Václavka má klobouk medový nebo hnědavý s drobnými šupinkami, lupeny bělavé nebo krémové, na třeni výrazný prsten a bílý výtrusný prach.
- Třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare) má klobouk sírově žlutý, uprostřed do oranžova, lupeny zelenavě žluté, se stářím olivové až tmavé, a nemá výrazný prsten. Je jedovatá.
- Čepičatka jehličnanová (Galerina marginata) je drobná, hnědá, s tenkým prstenem a rezavě hnědým výtrusným prachem. Obsahuje stejné amatoxiny jako muchomůrka zelená, je tedy smrtelně nebezpečná. Bývá zaměňována s václavkami a se šupinovkou měnlivou (Kuehneromyces mutabilis).
Trs na pařezu nestačí k tomu, abys houbu považoval za václavku. Rozhoduje barva lupenů, prsten, šupinky a výtrusný prach. Poslední slovo má mykolog.
Jak se nenechat napálit dvojníky?
- Posuzuj celý soubor znaků: klobouk, spodní stranu (lupeny, rourky), prsten, bázi třeně, stanoviště a podklad, všechno najednou.
- Vykrucuj houby i s bází a prohlédni je, než skončí v košíku.
- Nesbírej velmi mladé ani staré plodnice. Mladé ještě nemají rozpoznávací znaky, staré je ztrácejí.
- Chráněné druhy nech v lese. V mnoha zemích jsou některé druhy chráněné, v Polsku například smrže a hřib satan.
- Při pochybnostech se obrať na houbovou poradnu nebo mykologa. V Polsku posuzují houby hygienické stanice zdarma, víc v naší sekci bezpečnost.
Aplikace Gribo pomáhá učit se znaky a varuje před dvojníky, ale určení z fotky nenahradí mykologa. O tom, zda se houba dá jíst, rozhoduje mykolog, který exemplář prohlédne naživo.
Při podezření na otravu volej 155 nebo 112, uschovej zbytky hub a vezmi je s sebou do nemocnice. Víc se dočteš v naší sekci otravy houbami a bezpečnost.
Časté otázky
Jak odlišit bedlu od muchomůrky?
Bedla vysoká má šupinatý klobouk, tlustý posuvný prsten a třeň s hnědou, hadovitou kresbou, ale nemá pochvu. Muchomůrky mají prsten neposuvný a u báze třeně hlízu – v pochvě nebo s lemem. Proto si vždy prohlédni celou plodnici i s bází.
Je čirůvka zelánka jedovatá?
Dnes se považuje za nebezpečnou houbu. Byly po ní popsány těžké, včetně smrtelných otrav s rozpadem svalů. Nesbírej ji.
Čím se liší ucháč od smrže?
Smrž má klobouk s poměrně pravidelnými komůrkami jako plástev a v řezu je uvnitř dutý. Ucháč má klobouk zvrásněný jako mozek a v řezu jsou vidět nepravidelné komůrky. V Polsku jsou smrže chráněné, takže se tam stejně nesbírají.
Kde si ověřit, jestli houba není jedovatá?
U mykologa – v houbové poradně nebo u mykologického spolku; v Polsku houby zdarma posoudí hygienické stanice. Aplikace a atlas pomáhají s učením, ale nenahrazují posouzení exempláře odborníkem.
Co dělat při podezření na otravu houbami?
Volej 155 nebo 112, uschovej zbytky hub a vezmi je s sebou do nemocnice. O další léčbě rozhodnou lékaři.