Tylopilus felleus

Popis

Hřib žlučník je hřibovitá houba se světle hnědým nebo masově hnědým, semišovým kloboukem širokým až 12–15 cm, s dlouhými rourkami, které jsou v mládí bílé a s věkem růžovějí. Třeň je světlejší než klobouk a je pokrytý hnědou síťovinou s širokými očky. Dužnina je bílá, na řezu nemění barvu a vypadá lákavě, ale je mimořádně hořká.

Roste od června do října, převážně v jehličnatých lesích na kyselých půdách, v mykorhize s borovicemi, ale také pod buky a duby. V Polsku je hojný.

Mladé plodnice se často zaměňují za hřib smrkový a kozák březový. Nejjistějšími vodítky jsou růžovějící póry a tmavá síťovina na světlejším třeni. Nespoléhejte na chuť jako na metodu určování. Jeden exemplář může zkazit celé jídlo, protože hořkost se během vaření zesiluje.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr až 12–15 cm (výjimečně až 30 cm v Severní Americe). V mládí polokulovitý, poté klenutý, nakonec spláštelý. Povrch zpočátku plstnatý a semišový, poté hladký, matný. Barva světle hnědá, masově hnědá, šedohnědá až oříškově hnědá. Pokožku nelze loupat.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourky dlouhé (2–3 cm), póry přesahují okraj klobouku a jsou připojeny k třeni; snadno se oddělují od dužniny. V mládí bílé, poté bledě růžové; při poškození špinavě vínové, karmínové nebo hnědavé, s věkem rezavě hnědé skvrny. Póry malé (1–2 na mm).

Třeň

Výška až 14 cm (popisy uvádějí také 7–10, vzácně 20 cm), tloušťka 2–4 cm, na bázi až 6 cm; plný, u mladých exemplářů soudkovitý, u starších kyjovitý, světlejší než klobouk. Pokrytý zřetelnou hnědou síťovinou s širokými očky (tmavou na bledém podkladu). Bez prstenu.

Dužnina

Bílá nebo krémová, pod pokožkou klobouku narůžovělá, při řezu může získat narůžovělé odstíny; nemodrá. V mládí tvrdá, u starších exemplářů měkká a houbovitá. Vůně slabá, příjemná nebo mírně nepříjemná. Chuť mimořádně hořká; nedoporučuje se ji ochutnávat, natož jíst.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach růžový, hnědavý s červeným nebo růžovým nádechem. Výtrusy vřetenovité až elipsoidní, hladké; velikost 10–17 × 3–6 µm (popisy uvádějí různá rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní mykorhizní houba, s borovicí a dalšími jehličnatými a listnatými stromy (často pod bukem a dubem). Má ráda kyselé, dobře odvodněné půdy. Někdy na kmenech, pařezech a tlejícím dřevě. Plodnice jsou zřídka napadány hmyzem; mohou být parazitovány plísní Sepedonium ampurlosporum. Plodnice silně kumulují radioaktivní cesium-137.

Rozšíření. Severní Amerika (až do Mexika a Střední Ameriky), Evropa, Asie (včetně Japonska, Koreje, Číny, Pákistánu). V Evropě rozšířená; v Polsku hojná v jehličnatých lesích. V Polsku není zákonem chráněna.

Tvorba plodnic. Od června do konce října (v některých oblastech až do listopadu).

S čím se dá zaměnit?

• Boletus edulis (hřib smrkový) — Póry hřibu žlučníku s věkem růžovějí (u hřibu smrkového bílé, pak žlutozelené); síťovina na třeni hřibu žlučníku je tmavá na bledém podkladu (u hřibu smrkového bledá na tmavém); dužnina hřibu žlučníku je velmi hořká.
• Boletus reticulatus (hřib dubák) — Dužnina hřibu není hořká; póry s věkem žlutavé, nerůžovějí.
• Leccinum scabrum (kozák březový) — Mladé exempláře se občas zaměňují; hřib žlučník má růžové póry a hnědou síťovinu místo tmavých šupin na třeni a hořkou dužninu.
• Rubroboletus satanas (hřib satan) — Hovorově nazývaný „satan“, vzácný a jedovatý; má červené póry.
• Boletus badius (suchohřib hnědý), Xerocomus subtomentosus (suchohřib plstnatý) — Žluté rourky; suchohřib hnědý má dužninu, která modrá; suchohřib plstnatý má štíhlý třeň a žluté póry.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice je hřib žlučník velmi hojným druhem, který se běžně vyskytuje od nížin až po horské polohy, zejména v kyselých jehličnatých lesích v mechovém porostu pod smrky a borovicemi.
• Mezi českými houbaři bývá tento druh často mylně označován lidovým názvem 'satan', ačkoliv skutečný hřib satan roste v tuzemsku vzácně pouze v teplých listnatých lesích na vápenci.
• Čeští houbaři si mladé plodnice žlučníku často pletou s hřibem smrkovým nebo dubovým, od nichž se v přírodě odlišuje hrubou tmavou síťkou na třeni a růžovějícími rourkami.