Agaricus xanthodermus

Popis

Pečárka zápašná (Agaricus xanthodermus) vypadá jako obyčejný žampión: má bílý, hedvábný klobouk široký 4–12 cm, bílý, štíhlý třeň s hlízovitou bází a visutý prsten. Lupeny jsou zpočátku růžové, poté čokoládově hnědé. Nejdůležitějším znakem je intenzivní zářivě žluté zbarvení po poškrábání nebo říznutí báze třeně a zápach po kyselině karbolové nebo inkoustu, který se během vaření silně zesiluje.

Roste od května do října na trávnících, v parcích, zahradách, u cest a v lesích. V Polsku je poměrně častá a někdy bývá příčinou otrav, protože se snadno zaměňuje s houbami, zejména se žampiónem ovčím a žampiónem polním.

Pravidlo rozpoznávání podle zápachu platí pouze pro žampióny; mnoho jiných jedovatých hub nelze podle zápachu rozlišit. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 4–12 (15) cm, v mládí klenutý, někdy téměř čtvercový, později rozložený. Barva bílá, vrch často bledě béžový nebo bledě hnědý. Pokožka hedvábná, suchá, hladká, často radiálně praskající, u starších plodnic šupinatá. Pod tlakem nebo při poškrábání žloutne.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny poměrně tenké, volné; zpočátku růžové nebo růžovavě bělavé, s věkem čokoládově hnědé.

Třeň

Výška 5–12 cm, tloušťka 1–3 cm, bílý, štíhlý, směrem k bázi hlízovitý, uvnitř někdy dutý. Prsten visutý, suknitý, s charakteristickým okrajem probíhajícím po celém obvodu na spodní straně. Pod tlakem a na bázi žloutne do zářivě žluté barvy.

Dužnina

Bílá; po řezu, zejména na bázi třeně, ihned mění barvu na intenzivně žlutou (zářivě žlutou), která později bledne do matně hnědé. Zápach fenolový, popisovaný jako karbolový nebo inkoustový, mdlý a nasládlý, nejsilnější na bázi třeně a při vaření se výrazně zesilující. Chuť velmi nepříjemná – nesmí se ochutnávat; neochutnávejte dužinu této ani žádné podezřelé houby.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach tmavý, hnědý. Výtrusy elipsoidní, hladké: 5,5–7 × 3–4,5 µm (popisy uvádějí různá rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní saprotrofní houba. Roste v listnatých a jehličnatých lesích, u cest a v silničních křovinách, v parcích, zahradách, na trávnících a loukách, někdy ve větších skupinách.

Rozšíření. Severní, Střední a Jižní Amerika, Evropa, Západní Asie, Afrika (severní a jižní), zavedena do Austrálie; v Evropě velmi běžná a rozšířená, v Polsku poměrně častá. V Polsku není zákonem chráněna.

Tvorba plodnic. Od května do října; podle některých popisů hlavně na podzim.

S čím se dá zaměnit?

• Agaricus arvensis (žampión ovčí) a Agaricus campestris (pečárka polní) — Lze je odlišit podle zápachu (anýzovo-mandlový namísto karbolového); žloutnou mnohem slaběji, nikoli zářivě žlutě a nikoli ihned na bázi třeně.
• Agaricus bisporus (žampión hnědý) — Někdy zaměňován; podrobné rozdíly: žádné údaje.
• Agaricus sylvicola (žampión lesomilný) a Agaricus sylvaticus (pečárka lesní) — Také podobné; zápach a chuť odlišují pečárku zápašnou od ostatních pečárek.
• Agaricus praeclaresquamosus, A. moelleri, A. pilatianus — Příbuzné druhy ze skupiny Xanthodermati, také žloutnoucí a páchnoucí po fenolu; A. praeclaresquamosus má tmavě šedé šupiny, A. pilatianus nemá hlízovitý třeň.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice se pro pečárku zápašnou vžilo lidové označení „karbolka“, odvozené od jejího typického chemického pachu připomínajícího nemocniční dezinfekci.
• Na českém území patří k velmi hojným druhům a často roste v těsné blízkosti člověka, například v městských parcích, na zahradách nebo hřbitovech.
• V české přírodě bývá nejčastěji zaměňována s jinými bílými zástupci stejného rodu, zejména s pečárkou ovčí a pečárkou polní, od nichž se liší chromově žlutou reakcí po škrábnutí na bázi třeně.