Entoloma sinuatum

Popis

Závojenka olovová (Entoloma sinuatum) je velká, masitá houba s bělavým až šedookrovým, hedvábně lesklým kloboukem obvykle o průměru 5–20 cm. Lupeny jsou u mladých plodnic bělavé nebo krémové, pak růžovějí, třeň je tlustý, bílý a nemá prsten. Vůně je moučná nebo nepříjemná, žluklá.

Roste od pozdního jara do podzimu v listnatých lesích pod buky a duby, na jílovitých a vápenitých půdách, a také v parcích, na loukách a u cest, často ve skupinách. V Polsku není hojná, ale v Evropě je jednou z častějších příčin otrav houbami.

Nejsnáze se zaměňuje s čirůvkou májovkou, strmělkou mlženkou a mechovkou obecnou; občas rostou vedle sebe. Nápovědou je růžový výtrusný prach a lupeny růžovějící, ale nesmíte spoléhat na jediný znak. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 5–20 cm (zaznamenáno až 30 cm); největší v rodu. Za mlada polokulovitý se zavinutým okrajem, potom klenutý až plochý, uprostřed často s tupým hrbolem a vlnitým okrajem. Barva slonová kost, bělavá, šedookrová, s věkem šedohnědá. Povrch hedvábně lesklý, hladký, holý, mírně vláknitý, slabě slizký.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny mírně husté nebo prořídlé, u třeně vykrojené (vykrojené se zoubkem), téměř volné; zpočátku bělavé nebo žlutavě bílé, pak krémové, s dozráváním výtrusů růžovějící a červenající. Kolem třeně je viditelná rýha (tzv. „příkop“).

Třeň

Výška 4–20 cm (podle některých popisů 5–12 cm), tloušťka 0,5–4 cm, válcovitý, masitý, bílý, za mlada plný, potom houbovitý, mírně rýhovaný, lesklý; bez prstenu. U báze bílé plstnaté podhoubí, třeň je někdy hlízovitý.

Dužnina

Bílá, lesklá, při řezu nemění barvu. Vůně a chuť popisované jako moučné nebo po mouce a okurkách, často také nepříjemné, žluklé. Neochutnávejte ji; neochutnávejte dužinu této ani žádné podezřelé houby.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach růžový: žlutavě růžový nebo červenohnědý (popisy udávají různé barvy). Výtrusy nepravidelně polyedrické (v obrysu šestiboké), hladké, asi 8–11 × 7–9,5 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Popisy přistupují k ekologii různě: mykorhizní houba, nebo druh převážně saprotrofního rodu, přičemž byla zaznamenána ektomykorhiza s vrbou. Roste pod buky a duby, méně často břízami, na jílovitých nebo vápenitých půdách, také v parcích a na travnatých místech blízko lesů.

Rozšíření. Evropa (hojnější v jižní a střední části), Severní Amerika, také Malá Asie, Írán, Čína. V Polsku není hojná; raste jednotlivě nebo ve skupinách, někdy v čarodějných kruzích; od podhůří do alpínského stupně, také na vlhkých loukách, pastvinách a u cest. V Polsku není legálně chráněná; Červený seznam 2006: I (nedostatečné údaje).

Tvorba plodnic. Od konce května do podzimu; v Evropě hlavně koncem léta a na podzim.

S čím se dá zaměnit?

• Calocybe gambosa (čirůvka májovka) — Lupeny husté a krémové. Záměna je obzvláště snadná u mladých jedinců a obě houby mohou růst vedle sebe.
• Clitocybe nebularis (strmělka mlženka) — Někdy zaměňovaná; lupeny bělavé, sbíhavé na třeň, vůně silná, moučná, žluklá.
• Clitopilus prunulus (mechovka obecná) — Šedobílý, plstnatý klobouk a bělavé lupeny sbíhavé na třeň, které růžovějí až s věkem; častá příčina otrav ve Francii.
• Agaricus campestris (pečárka polní) — Má na třeni prsten, růžové lupeny tmavnoucí do čokoládově hnědé a tmavě hnědý výtrusný prach.
• Entoloma clypeatum (závojenka jarní) — Vzhledově podobná, ale roste pod stromy z čeledi růžovitých (hloh, jabloň, slivoň, hrušeň).
• Čirůvky (Tricholoma), např. T. columbetta — Celkový habitus podobný; čirůvky mají bílý výtrusný prach, závojenky růžovějící s hranatými výtrusy. T. columbetta má saténový klobouk a třeň a slabou, nemoučnou vůni.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice se závojenka olovová vyskytuje především v teplejších oblastech, například na jižní Moravě nebo v Českém krasu, kde vyrůstá v listnatých lesích pod duby a buky na vápnitém podloží.
• Mezi českými houbaři bývá nezřídka zaměňována za strmělku mlženku nebo čirůvku májovku, oproti nimž se však vyznačuje lupeny, které se s dozráváním výtrusů zbarvují do nápadně růžového odstínu.
• Své české druhové jméno získala tato houba podle charakteristického olověně šedého až plavého tónu klobouku u dospělých plodnic.