Proč houby rostou po dešti? Biologie houbového výskytu

Houby „rostou jako houby po dešti“, protože to, co sbíráme v lese, je z převážné části voda a plodnice se zvětšuje hlavně tím, že její buňky nasákají vodou. Samotná voda ale nestačí: podhoubí skryté v půdě vytváří plodnice teprve tehdy, když se sejde několik podmínek najednou – vlhká hrabanka, vhodná teplota a obvykle i chladnější noci. Proto se les po jednom dešti plní houbami a po jiném zůstane prázdný.

Co je vlastně houba, kterou sbíráme?

To, čemu říkáme houba, je jen její malá, sezónní část – plodnice. Vlastním organismem je podhoubí: síť tenoučkých vláken (hyf), která prorůstají půdu, hrabanku nebo odumřelé dřevo. Podhoubí žije celý rok a často i mnoho let. Pro podhoubí je plodnice totéž co jablko pro jabloň: útvar, který slouží k rozšíření výtrusů.

Vytvoření plodnice stojí podhoubí hodně energie a vody. Houba do ní investuje teprve tehdy, když podmínky dávají šanci, že plodnice stihne vyrůst, dozrát a rozšířit výtrusy dřív, než vyschne.

Proč déšť tak urychluje růst hub?

Plodnice je především voda

Mnoho zdrojů uvádí, že čerstvé plodnice tvoří zhruba z 90 procent voda. Bez vody tedy není z čeho postavit klobouk a třeň.

Houba roste napumpováním buněk

Nejzajímavější je, jak plodnice roste. Její základy – drobné, několikamilimetrové zárodky – se v hrabance tvoří dříve, často nepozorovaně. Když přijde vlhkost, buňky zárodku se už nemusejí intenzivně dělit: stačí, když nasáknou vodou a natáhnou se. Proto plodnice, která včera nebyla vidět, má dnes několik centimetrů a za pár dní dosáhne plné velikosti.

Počítá se i vlhkost vzduchu

Vlhká půda je důležitá, ale nestačí sama. Plodnice ztrácejí vodu povrchem, takže v suchém, větrném vzduchu rychle vadnou a přestávají růst. Mlhy, rosa, bezvětrné dny a stinná místa houbám prospívají – odtud stará houbařská zkušenost, že nejlépe rostou v závětří.

Jakou roli hraje teplota?

Teplota je druhý signál, na který podhoubí reaguje. U mnoha lesních druhů je důležitá nejen samotná úroveň tepla, ale i jeho změna. Houbaři si často všímají, že nejbohatší výskyt přichází, když:

• po teplém období přijdou vydatné, několikadenní srážky,
• dny jsou ještě mírně teplé, ale noci výrazně chladnější,
• půda zůstává dlouho vlhká, protože nefouká vysušující vítr.

Různé druhy mají přitom různé časové okno. Některé se objevují už na jaře, jiné v létě a další plodí až při mrazících. Kdy roste který druh, najdeš v atlasu.

Kolik dní po dešti se objevují houby?

Nejde o přírodní zákon, ale o soubor typických pozorování. Nejčastěji se setkáš s těmito zkušenostmi houbařů:

• Několik dní po vydatném dešti se objevují první plodnice druhů, které na vlhkost reagují rychle.
• Zhruba po jednom až dvou týdnech přichází obvykle ten pravý výskyt, včetně tak vyhledávaných druhů jako hřib smrkový.
• Krátký letní déšť často nic nepřinese – voda se zachytí v hrabance a vypaří se dřív, než se dostane k podhoubí.
• Liják po dlouhém suchu také bývá zklamáním: vyschlá půda vodu špatně vsakuje a podhoubí potřebuje čas, aby se rozjelo.

Hodně záleží na druhu půdy. Písčité borové lesy rychle vysychají, kdežto jílovité listnaté lesy drží vlhkost déle. Proto tentýž déšť v jednom kraji přinese výskyt a v jiném ne.

Co je mykorhiza a proč houby rostou pod konkrétními stromy?

Mnoho druhů, které se v Polsku rády sbírají, jsou mykorhizní houby. Jejich podhoubí obaluje jemné kořeny stromů a vytváří s nimi společný systém výměny:

• strom předává houbě cukry vytvořené fotosyntézou,
• houba dodává stromu vodu a minerální látky, které její vlákna dokážou z půdy získat mnohem účinněji než kořeny.

Proto kozák březový najdeš pod břízami, klouzek obecný pod borovicemi a klouzek sličný pod modříny. Mykorhizu tvoří také lišky, hřiby a mnoho muchomůrek – včetně těch nejnebezpečnějších.

Mykorhiza vysvětluje i to, proč vrchol sezóny připadá na pozdní léto a podzim. Strom celou sezónu shromažďuje cukry a houba z této zásoby čerpá, aby vytvořila plodnice. Počasí rozhoduje o tom, kdy se to stane.

Jiné strategie: saprotrofové a parazité

Ne všechny houby žijí v symbióze. Saprotrofové rozkládají odumřelou hmotu – spadané listí, jehličí, větve, kmeny. Parazité napadají živé organismy; patří k nim václavky, které dokážou zahubit stromy. I tyto skupiny potřebují vlhkost, ale bývají méně závislé na rytmu stromů. Proto některé dřevní houby najdeš i v zimě, za oblevy.

Proč je jeden rok „houbový“ a jiný ne?

Počítá se celá historie sezóny. Mokré jaro a léto umožní podhoubí rozrůst se a nashromáždit zásoby. Horké, suché léto ho může oslabit, i když ho obvykle nezahubí. Když pak přijde teplý, deštivý podzim, výskyt bývá obrovský. Když je podzim suchý nebo hned mrazivý, sezóna skončí dřív, než začala.

Co z toho plyne pro houbaře?

• Sleduj srážky za poslední dva týdny, ne jen včerejší déšť.
• Hledej vlhká a chráněná místa: terénní sníženiny, okraje lesa u luk, okolí potoků.
• Všímej si stromů – mykorhiza napoví, kde daný druh hledat.
• Chraň podhoubí: nerozhrabávej hrabanku, nevytrhávej houby s velkými kusy podkladu a po sběru místo zakryj. Zdravé podhoubí znamená houby i v dalších letech.
• Nesbírej všechno, co vyrostlo – plodnice mají rozšířit výtrusy a staré či červivé kusy stejně nikdo v košíku nepotřebuje.

Pokud teprve začínáš, přečti si náš článek o základech poznávání hub. Výskyt hub je zároveň výskytem jedovatých hub. O tom, zda se houba dá konzumovat, rozhoduje mykolog, ne to, kolik jich v lese vyrostlo.

Zdroje

• Mykorhiza – Wikipedie
• Mushroom – Wikipedia