Paragyromitra infula

Popis

Ucháč čepcovitý (Paragyromitra infula) má tmavě kaštanovou nebo červenohnědou, nepravidelně zvrásněnou, sedlovitou hlavu se dvěma, někdy třemi nebo čtyřmi, špičatými, zvednutými laloky. Obvykle měří 3–9 cm napříč a uvnitř je dutá. Třeň je bílý nebo světle hnědý, dutý, bez prstenu. Dužnina je tenká a křehká, bez výrazného zápachu.

Roste jednotlivě na tlejícím jehličnatém dřevě a na pařezech, někdy na udusané půdě u cest. Objevuje se na konci léta a na podzim, častěji v horách. V Polsku je vzácná a je uvedena na Červeném seznamu (kategorie V, zranitelná).

Může být zaměněna s ucháčem obecným (který roste na jaře a má hlavu připomínající mozek), s chřapáči rodu Helvella a s pravými smrži. Je klasifikována jako smrtelně jedovatá: nesbírejte ji a nejezte ji v žádné podobě.

Poznávací znaky

Klobouk

Vlastně hlava (plodnice nesoucí vřecka, apotécium), sedlovitá, nepravidelně zvrásněná, se 2–4 (obvykle 2) nahoru zahnutými, špičatými laloky, které jí dávají vzhled infule. Hlava je asi 2,5–9 cm široká a vysoká. Barva tmavě kaštanová, červenohnědá až oranžovohnědá; povrch má často černohnědé skvrny. Vnitřek je komůrkatý nebo dutý. Celá plodnice (hlava s třeněm) je obvykle malá, za příznivých podmínek dosahuje výšky až 20 cm.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Hymenium (výtrusorodá vrstva) pokrývá vnější povrch hlavy; nejsou přítomny lupeny, rourky ani ostny. Protože hymenium roste déle než okraj hlavy srostlý s třeněm, vytváří záhyby a polštářky.

Třeň

Vysoký asi 2–8 cm a tlustý 1–2,5 cm, za příznivých podmínek delší. Bílý nebo světle hnědý, v některých popisech s červenohnědým nebo modravým odstínem, obvykle světlejší než hlava. Povrch je jemně vlnatý nebo hladký; tvar je stejně tlustý v celé délce, někdy zploštělý, nahoře ztluštělý a u báze zvrásněný a zúžený. V mládí plný, později komůrkatý a dutý. Bez prstenu.

Dužnina

Bílá až nahnědlá, tenká (v hlavě 1–2 mm), křehká. Vůně a chuť nevýrazné. Dužinu neochutnávejte.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusy podlouhle eliptické, hladké, tenkostěnné, bezbarvé, se dvěma velkými olejovými kapkami na koncích, 17–24 × 7–9 µm (popisy uvádějí různá rozpětí). Barva výtrusného prášku: bez údajů.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof, roste na tlejícím jehličnatém dřevě (pařezy, padlé dřevo), také na udusané půdě, např. podél cest a na tábořištích. V Severní Americe je spojen s mnoha druhy jehličnanů (smrky, borovicemi, jedlemi, modříny, jedlovci, douglaskou) a některými listnatými stromy (topoly, javory, olšemi, břízami).

Rozšíření. Severní polokoule: Severní Amerika (od Kanady po Mexiko), Evropa, Asie; podle některých popisů také Jižní Amerika. V Polsku je vzácná, častější v horách, v jehličnatých lesích, obvykle roste jednotlivě. Na Červeném seznamu z roku 2006 má kategorii V (zranitelná). V Polsku není zákonem chráněna; není na seznamu hub povolených k prodeji.

Tvorba plodnic. Konec léta a podzim.

S čím se dá zaměnit?

• Gyromitra esculenta (ucháč obecný) — Hlava svými záhyby připomíná mozek, není sedlovitá s ostrými laloky; plodnice se objevují brzy na jaře, ne na podzim. Při požití je také smrtelně jedovatý.
• Gyromitra ambigua (ucháč nejasný) — Makroskopicky téměř nerozlišitelný; obvykle menší a tmavší, s výraznějším fialovým odstínem třeně a většími výtrusy (dlouhými asi 22–30 µm). Jistotu poskytuje pouze mikroskopické vyšetření. V Polsku chráněn (částečná ochrana), není zahrnut v Atlasu – nesbírejte.
• Discina brunnea — Zavalitá, s bílým třeněm a svraštělou hlavou, obvykle bez ostrých výběžků.
• Helvella spp., včetně Helvella crispa (chřapáč kadeřavý) a Helvella maculata — Barvy šedší, třeň tenčí a žebernatý; H. maculata má výrazně bílou dužinu. Sedlovitá hlava svádí k omylům.
• Morchella esculenta a Morchella elata (smrži) — Hlava smrže má hluboké, pravidelné voštinovité jamky a je ke třeni přirostlá dole, zatímco ucháč má hlavu sedlovitou nebo zvrásněnou bez jamek. Smrži rostou na jaře.
• Gyromitra fastigiata — Pozor: podobný chráněný druh (částečná ochrana v Polsku), není zahrnut v Atlasu. Hlava hnědá, nepravidelně zvrásněná, třeň bílý, tlustý a rýhovaný; na jaře v listnatých lesích na vápnitých půdách. Ucháče nesbírejte.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V češtině se houba jmenuje ucháč mitrovitý. Druhové jméno odkazuje na biskupskou mitru, kterou připomíná tmavý klobouk se dvěma špičatými laloky.
• V českých lesích ji najdete spíš na podzim než na jaře. Roste na trouchnivějícím jehličnatém dřevě a na pařezích, hlavně v podhůří a horách. Tím se liší od příbuzného ucháče obecného, který se objevuje na jaře.
• Sběratelé ji dodnes zaměňují s ucháčem obecným a také se smrži. Ucháč mitrovitý má ale sedlovitý, nepravidelně zvrásněný klobouk bez síťovitých jamek, které jsou pro smrže typické.